Jak napsat skvělý strukturovaný životopis

Najít si výbornou práci, to je dřina (někdo stráví hledáním svatého Grálu i celý profesní život). A celé to začíná tím, že musíme poslat svoje resumé. Ne ovšem ledajaký, protože na dobrou pozici se takových mohou sejít desítky až stovky. A doufat, že si mého CV všimnou a právě mě pozvou, to není nejlepší přístup, jak získat vysněný džob. Jak se říká, štěstí chodí po horách, ale tady mu dokážeme pomoci, aby přišlo právě k nám. Musím si dát tu práci a vytvořit strukturovaný životopis, který opravdu funguje.

Strukturovaný životopis je naše osobní reklama. Okamžitě říká, že si nás má někdo koupit a tedy, přijmout nás do svých služeb za odměnu, což je mzda. Uff, konec učeného psaní. Prostě a jednoduše, dobře formulované CV rozhoduje o tom, zda se nám u firmy otevřou dveře oddělení lidských zdrojů a my dostaneme pozvání učinit osobní dojem. Někdy to tedy ještě předchází pracovní pohovor po telefonu jako specifická disciplína, která si zaslouží samostatné povídání.

Napsat životopis není žádná velká věda, ale napsat takový, který zanechá dojem, to si žádá jisté přemýšlení a úsilí. Hlavně si musíme dobře srovnat, pro koho a proč ho píšeme. Pak se nám totiž podaří vytvořit takový, který zanechá dobrý dojem.

Proč vlastně životopisy máme?

Musím rozumět tomu, jak:

  • kdo je cílová skupina (pro koho ho píšu);
  • co s ním dělají a co v něm hledají (jak se s ním v HR pracuje);
  • jak životopis napsat (a jaká jsou pravidla).

Pro koho ho píšu?

Správný životopis má celkem tři čtenáře, pro které je důležitý. Prvním čtenářem musí být autor. Jeho činy a slova musí sedět s tím, co je napsáno v resumé. Bohužel, z času na čas se při pohovoru stává, že člověk z HR přemýšlí celou dobu jenom o tom, kdo tomuhle člověku napsal tak výborné cévéčko. Opačně se to moc nestává, že bychom zjišťovali, jak je možný, že tak výborný kandidát má tak hrozně sesmolený dokument. Ono totiž k tomu pohovoru ani nedojde.

Druhý čtenář je někdo v Human Resources, když se rozhoduje o tom, jaký má následovat další krok. Je to ten nejdůležitější čtenář, protože dělá rozhodnutí mezi pozvánkou a košem. Pro náboráře (alias recruitera) je CV zejména něco jako vizitka, podle které se rozhodne, jak pokračovat dál. Pozvat na pohovor nebo zahodit do koše?

Také se bude životopisu držet při prvním pohovoru, kdy si ověří, jak sedí psané s tím, co je slyšet. Jak se říká, důkaz místo slibů, to funguje v náboru nejlépe. A proto je důležité, aby celý dokument seděl s realitou. Kdo se do toho zamotá, tomu už není pomoci.

A třetí čtenář je manažer, který si vybírá nového člověka. I na toho musí udělat zaslané CV dobrý dojem, protože nakonec je to on, kdo rozhodne, koho si do svého týmu vezme. HR Manažer ho dokáže silně ovlivnit, ale poslední rozhodnutí je vždy na manažerovi. A na to je dobré myslet.

Jak se s ním v HR pracuje?

Existují tisíce firem, které slibují, že budou každému životopisu věnovat náležitou péči. Naštěstí nespecifikují, co ona náležitá péče znamená. Stačí si ovšem představit modelovou situaci, kdy má firma otevřeno deset volných pracovních pozic. A často je to podstatně víc.

Jen pokud se na každou pozici přihlásí 15 uchazečů, tak je to 150 dokumentů, kterým se musí věnovat náležitá pozornost a péče. Jenže, pozice jsou v různém stavu, někdo se musí postarat, aby běžela výběrová řízení, někdo musí dát kandidátům vědět a někdo také musí nakonec připravit nabídkové dopisy. A hlavně, někdo musí taky dělat pohovory a každý si ukousne hodinu z pracovní doby. Už jen těch 150 lidí nemá šanci, aby někdo detailně studoval všechny životopisy. Už při deseti otevřených pozicích se dostáváme na hranu, která je ještě v plném souladu se zákoníkem práce. Logistika v náboru je prostě a jednoduše příšerná (a zatím se jí nepodařilo dostat pod kontrolu, za rozumnou cenu samozřejmě).

Takže každý životopis dostane pár sekund na to, aby zaujal. To znamená, že se člověk z HR podívá, jestli sedí základní údaje a pozice rámcově odpovídá tomu, co se hledá. Rozhodně nebude studovat detaily, podívá se na to základní. A pokud je to OK, pokračuje ve čtení dál. Nezaujme, do koše s ním.

Pravidla skvělého životopisu

Základní pravidla jsou:

  • pravda, jen pravda a nic než pravda;
  • konzervativní šablona funguje líp;
  • důležité hned na očích;
  • logické řazení.

Kdo lže, ten rozhodně dál neprojde. Lhát se prostě nemá a nesmí. A pokud se rozhodnu něco přikrášlit, musím počítat s tím, že se na to stejně přijde. Při pohovoru to stejně vypluje na povrch a to je konec. Už to nejde nijak napravit, protože při hledání práce máme jeden pokus. Je to o důvěře a o tu jsme tím právě přišli. A když se na to nepřijde na pohovoru, vypluje to časem. A je to pokaždé průšvih.

Konzervativní šablona životopisu většinou funguje lépe, než vysoce kreativní originál. Pokud tedy nechci práci v reklamní agentuře, kde by naopak onu nudnou šeď okamžitě hodili do koše. Se vzorem z Microsoft Wordu by tam neprošla ani myš do účtárny. Jinde ovšem funguje šablona dobře, protože ji všichni znají. A rychle najdou správná klíčová slova.

Důležité informace musí být hned nahoře. Dnes se už životopisy netisknou a na obrazovce nejsou vidět celé. Co není v horní čtvrtině stránky, to neexistuje. Takže je důležitější poslední projekt a nebo moje příjmení velkým písmem?

A propos, fotka na životopisu? Většinou pomáhá, protože jsme sociální tvorové. A fotka pomáhá vybudovat nějaké emoce. I bez fotky to jde, ale s fotka přináší drobnou výhodu. Samozřejmě taková, která se hodí do kanceláře, že?

Nakonec, náš život má většinou vcelku logický průběh. Proč ho často neumíme přenést na jednu stránku A4, v přibližně stejném pořadí? Nepřeskakujeme a jdeme proti proudu času, protože to důležité, to se určitě stalo v poslední době.

A ještě taková drobnost. Za celá léta v HR jsem neviděl žádný pořádný cíl na životopisu. Je lepší se tomu tedy vyhnout, protože se to mění v obecné tlachání bez obsahu. A to při hledání dobré práce fakt nepomáhá. Pryč s tím, zasloužíme si přece pořádnou osobnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *