Proč je tak těžké zaměstnat a nadchnout mileniála?

Trh práce je dynamický a pohybuje se v pravidelných cyklech. Jednou je to trh, kde má výhodu zaměstnavatel a pak má chvíli zase výhodu zaměstnanec. Tak to prostě je a nemá cenu z toho dělat velké drama. Pokaždé si trh práce najde novou rovnováhu. Jen teď je to vylepšené o to, že na trh nastupuje nová generace, která má úplně jinou představu o tom, jak by chtěla a měla pracovat. Říkají si mileniálové a obecně je spojuje jejich neláska ke korporacím. A jsou ochotni to psát na svých iPhonech, iPadech a hračkách od Samsungu neustále dokola.

Zaměstnat mileniála může být pro standardní firmu s jistou historií pěkná výzva. Už jenom, aby ho přesvědčila o tom, že by měl nastoupit do tak nudného prostředí, kde není ani pořádná houpací síť v relaxačním koutku. A vůbec nemá cool kancelář, jak jsou k vidění na Internetu. A potom také v tom, jak dokáže narušit zaběhnuté pořádky, protože se rozhodně nenechá předělat ze dne na den. Má svou jasnou představu o tom, jak by měla práce vypadat.

Mileniálové jsou první generace, která vyrostla nejen s Internetem, ale smartphone u nich patří do skupiny klíče a peněženka. Bez toho se nevychází z domu. Jsou zvyklí si najít rychle informace, ale zároveň neradi hluboce přemýšlí. My starší bychom řekli, že jsou povrchní a těkají. Je to generace, která má v mozku pevně zakódovaný limit 160 znaků, do kterých se vejde cokoliv. A mají hodně odlišnou představu o tom, jak by měla vypadat jejich práce.

Co má mileniál jinak

První změna je, že nežijí s pocitem, že by si měli hledat práci. Zaměstnavatel by si měl najít je a nabídnout jim takovou pozici, která se jim bude líbit. Jsou ochotní si počkat, až se někdo takový najde, kdo jim takovou pozici nabídne. A vzhledem k tomu, že počasí na trhu práce teď není právě to nejlepší, tak se firmy perou o to, aby jim ten džob snů nabídly.

Druhá velká změna je, že to nesmí být zaměstnavatel, který nemá sexy jméno na trhu. Musí to být firma, o které budou ochotni mluvit s kamarády na Facebooku, Snapchatu a kdekoliv jinde. Dostáváme se do momentu, kdy je mnohdy prezentace firmy navenek důležitější, než skutečný obsah práce. Bez moderního employer brandu se tady dál nepohneme. A nebo musíme být startup, ten je sexy sám o sobě.

Třetí změna je, že jim nevoní standardní komunikační kanály. Vyrostli na appkách, které umožňují být v kontaktu se všemi skutečnýmmi i virtuálními přáteli. A najednou projdou dveřmi, kde vládne Microsoft Outlook a ony appky jsou nanic. Kdyby tam fungovaly, tak to stejně IT zabije, protože bezpečnost informací je přednější. I kdyby nakonec nikdo neměl vědět nic, ale je to bezpečné, že? Správně nepovažují email za nejlepší komunikační nástroj. Oproti tomu, majorita ve firmě ho považuje za výborný nástroj, jak si chránit vlastní záda.

Čtvrtá změna je, že kašlou na kariéru. Vědí, že chtějí cestovat a mít čas na své zájmy, mezi které kariéra nepatří. Chtějí projekty, nechtějí klasické job description. To je pro ně nuda a oni se nechtějí dlouhodobě vázat. Přejí si dostat náročný projekt, který je jasně časově ohraničený. A potom si chtějí dát nějaký čas volno a nebo dělat něco úplně jiného. Rozhodně se nebude ptát po popisu práce, budou ho zajímat očekáváné výstupy projektu. To bude mimochodem dost výzva i pro Zákoník práce, který stále uvažuje o práci v kontextu pole, kravína a pásu ve fabrice.

A nakonec, mileniál zatím není hypoteční otrok, a proto je relativně svobodný. Pracuje, dokud ho to baví. Když ho to bavit přestane, tak prostě odejde a nějaký čas žije s úspor. To si ostatní pracující generace dovolit nemohou, protože hypotéka se neptá, kdy pošleme další splátku. Ta ji prostě očekává v přesně daném termínu. Jak ochránit firemní know-how, to bude další problém.

Výzva pro standardní firmu

Všechno to vypadá, že jediné místo, kde může být mileniál opravdu štastný, je start-up. Tím, že je v něm všechno neusazené a často ani majitel neví, na čem bude firma jednou vydělávat, tak se nenabízí ani standardizovaný popis práce. Navíc, u něj nevadí, že nemá ještě své jméno na trhu práce. Pracovat pro startup, to je sexy samo o sobě, ne?

Standardní zavedená firma má potíže, protože se její struktury a postupy dostanou s tím, jak bude mileniálů přibývat, pod ohromný tlak. Budou muset prokázat, že umí ještě ohnout svá ztuhlá záda a naučit se opět tančit. Navíc, z druhé strany je bude tlačit to, že majoritní populace v organizaci se bude blížit důchodovému věku. Ať už je to nastaveno jakkoliv vysoko.

Jenže, nejsou jenom startupy kolem nás. Pracujeme ve firmách, které jsou hrdé na svou historii a nehodlají se změnit v nějaký startup. Občas převezmou nějaký drobný nápad, jako třebas houpací síť do relaxační zóny, ale se zbytkem jsou opatrné. Dokud se neprokáže, že startup přístup obecně funguje. A to ještě dost dlouho potrvá.

Jsou oddělení ve firmě, které zatím netrpí, ale jsou taková, která dostala zásah na solar. Najít někoho do IT nebo do Marketingu, to je fuška. Naopak, do účtáren obvykle ještě tenhle nový trend nedorazil. Tam vládne přece jenom pořádek a chaos si tam vedoucí zanášet nenechá.

Ještě před pár lety byla IBM nebo Oracle sexy firma. Pro mileniály jsou to staré korporace, které nemají žádná sexy produkt. Kdo by to čekal, že firma může tak rychle v myslích potenciálních zaměstnanců tak rychle zestárnout.

Čeká nás zásadní změna.

Spojit mileniály a stárnoucí populaci, to je bude pravá a skutečná výzva pro Human Resources. Obě skupiny si žádají personalizovaný přístup a my budeme muset najít způsob, jak být atraktivní pro obě skupiny. A jak udržet know-how ve firmě. A jak zajistit, aby obě skupiny používaly stejné komunikační platformy.

Móda startupů jednou určitě odpadne. Dnes je to cool pracovat ve firmě, kde není nic jisté, ale za nějaký čas se ukáže, že to není pro každého. A obecně jich bude méně, protože sehnat dnes první investici do čehokoliv je až příliš snadné. Peníze nestojí skoro nic. To se ovšem taky změní.

Budeme muset ovšem v HR najít způsob, jak spojit různá očekávání a návyky. A jak z takových lidí vytvořit tým, který bude pracovat na produktech, které budou klienti milovat.